„Parodie za všechny oběti znásilnění“ skončila. Strauss-Kahn po luxusním večírku odletí brzy domů

Dominique Straus-Kahn, jehož kariéra zažila značný kolaps díky soudnímu procesu ohledně údajného znásilnění, vyvolal ve Francii určitý „záchvat sebezpytování“ a otevřel novou diskusi, zdali by se nemělo očistit jeho jméno a bývalou prezidentskou naději za jeho americké „utrpení“.

Vítěz Strauss-Kahn si vyzvedl pas na newyorské policii.

Někteří jeho příznivci vidí v celém monstrózním procesu a nařčení jen politický podtext, jak co nejvíce očernit potenciálního kandidáta pro francouzské prezidentské volby na rok 2012.

Strauss-Kahnův obránce, filozof Daniel Salvatore Schiffer, popsal soudní rozhodnutí za „odvážné a čestné“ a uvedl, že soud prokázal jasný akt („Pokud to není pravda, kterou se asi nikdy nedozvíme, …) minimálně nestrannosti.“

Ale Strauss-Kahn nemá jen obhájce. Le Monde mluví o 62letém bývalém řediteli Mezinárodního měnového fondu jako o člověku, který nemá zas tak čistý štít. Jeho nevinnost zde selhala na nedostatku svědků či důkazech o tom, že „ukvapené sexuální vztahy“ mezi ním a pokojskou Nafissatou Diallo byli či nebyli z donucení.

Na politické scéně kandidátů na prezidentský post je tento verdikt přinejmenším rozptýlením – pro některé návrat Strausse-Kahna je však i nežádoucí.

Podle Le Monde se tak vlastně zviditelnily aspekty Strauss-Kahnovy osobnosti a jeho vztahy k ženám a k penězům. Podle všeho byl jen „obětí své vlastní neopatrnosti.“

Esejista Pascal Bruckner poukazuje na rozpornou americkou image a na kulturní propast mezi francouzským a americkým pohledem na sex a vztahy. Bruckner popisuje událost, jak šerif na floridské pláži mu přikázal, aby oblékl svou nahou dvouletou dceru. Amerika je podle něho „vyšinutě puritánská“ a může za to „feminismus a republikánská pravice“.

Mnoho francouzských deníků dokázalo Strausse-Kahna vylíčit jako oběť lživé, hrabivé ženy a cizího právního systému. Strauss-Kahnův proces si vyžádal i karikaturu na titulní straně v Le Monde, kde právníci žalobkyně jen vysávají bankovky z kapes Strausse-Kahna.

Domácí vězení na Manhattanu stálo Strausse-Kahna více než 840 000 korun měsíčně, dalšími výdaji byli poplatky za detektivy a právníky v přepočtu za 4 760 000 korun měsíčně. Do toho ještě kauce ve výši v přepočtu téměř 1 sto miliónů korun.

Pokojská však nebyla první zčistajasna se objevivším problémem. Novinářka a spisovatelka Tristane Banonová tvrdí, že ji Strauss-Kahn napadl, když šla k němu na pohovor v roce 2003. Obvinila ho, že se chová jako „šimpanz v říji“. Ale prohrála.

Strauss-Kahn nijak domů nespěchal. V úterý večer oslavil vítězství spolu se svou ženou a dcerou v L’Artusi, v módní restauraci v manhattanské čtvrti West Village. Právníci řekli, že ve svůj první den na svobodě má nárok jen na získání pasu a může ještě odcestovat do Washingtonu, kde vlastní městský dům v Georgetownu.

„Těším se na velmi brzký návrat do Francie,“ řekl Strauss-Kahn.

Ken Thompson, právník Diallo,  že jeho klientka byla „zničená“ po vynesení rozsudku. „Řekla pravdu o tom, co se v tom hotelovém pokoji stalo. Nedokáže pochopit, proč by ji manhattanský okresní soudce Cyrus Vance zamítnul. Ona a její dcera plakaly celou noc,“ řekl.

Diallo má v úmyslu pokračovat v civilní žalobě proti Strauss-Kahnovi. Ale nemá mnoho šancí na úspěch. Všechno se vlastně bude jen nanovo opakovat.

Soudce Cyrus Vance se odmítl vyjádřit, zdali postaví Diallo před soud za křivé obvinění. Senátor Bill Perkins řekl, že Diallo by takový případ už „nezvládla“. Ještě před přijetím usnesení napsal, že to byla „parodie na všechny oběti znásilnění…“