Seriál o chřipce 4 – téměř půl milionů tweetů posloužilo ke studii názorů na očkování
V loňském roce vědci z Pensylvánské státní univerzity provedli výzkum, jak lidé používají sociální sítě, přesně řečeno Twitteru. A na základě tohoto šetření přišli s unikátním způsobem, jak by se dalo předpovídat šíření epidemií, a s tím související proočkování.
Studii provedl Marcel Salathe, asistent profesora biologie, který od srpna 2009 do ledna 2010 zkoumal na 477,768 tweetů, která obsahovala související klíčová slova o očkování.
Salathe svou studii zúžil pouze tweety týkající se očkování proti chřipce. Sledoval, jaké jsou postoje jednotlivých uživatelů, zdali souhlasí či nikoliv s očkováním proti chřipce a jak jsou ovlivňováni či ovlivňují své přátele na Twitteru.
Salathé si zvolil Twitter místo Facebooku právě kvůli snadné přístupnosti a veřejnosti jednotlivých zpráv. Twitter je také ideální databází lidských názorů a pocitů, neboť tweedy jsou velmi krátké (maximálně 140 znaků). Takže všechny názory jsou stručné a schematické.
Vzhledem k tomu, že se přesto jednalo o téměř půl milionů tweedů, nebylo by v lidských silách je všechny pročíst, vytvořil Shashank Khandelwal, programátor a analytik z téže univerzity, algoritmus, který dovedl rozdělit tweety podle názorů na „pro očkování“, „proti očkování“ a „bez názoru“.
“Tyto výsledky by mohly být strategicky použity k rozvoji iniciativ v oblasti veřejného zdraví. Například by mohly být navrženy cílené kampaně podle regionu, který potřebuje více informací o prevenci. Tyto údaje by také mohly být použity pro předpověď, kolik vakcinačních dávek bude v konkrétní oblasti vyžadováno, “řekl Salathé.
Salathé nyní hodlá svou studii rozšířit i na neinfekční choroby, jako je obezita, hypertenze a srdeční choroby.
“Přemýšlíme o onemocněních jako je obezita, že je neinfekční, zatímco onemocnění jako chřipka jsou vysoce nakažlivé. Nicméně by mohlo být užitečnější přemýšlet o nemocech, které ovlivňují naše chování, rovněž jako o infekčních. Mohla by být vypíchnuta volba životního stylu v podstatě stejným způsobem, jako jsou získávány patogeny – viry nebo bakterie. Rozdíl je pouze v tom, že v tom jednom případě je infekční agent myšlenka spíš než biologická entita,“ dodal Salathé