Váš počítač může být úložištěm dětské pornografie. A nemáte o tom ani tušení, tvrdí pan X.

V roce 2009 byl na Wikileaks zveřejněn článek o dětské pornografii podle všeho od člověka, který v této sféře byl/je značně zainteresovaný. Článek je pro mne obsahově – upřímně – značně děsivý. Navíc obsahuje mnoho skutečností, o nichž jsem neměla ani tušení. Nicméně mám pocit, že některá fakta tohoto textu by měla být rodičům a běžnému uživateli internetu zveřejněna.

Připojte se k nám na Facebook

Věděli jste, jak je snadné držet dětskou pornografii na svém počítači bez vašeho vlastního vědomí? A jak hodně je virtuální pedofil oproti důvěrnému známému (ne)bezpečný? Originál text se nachází zde.

Beru na vědomí kontroverznost tématu a chápu, že nejspíš vyvolá značnou diskusi. Přináším podstatné resumé textu hlavně z důvodu větší informovanosti pro rodiče, pro větší bezpečí jejich dětí a rodin.
Je mi hluboce líto všech dětí, které byly zneužívané. Je mi líto všech rodin, které byly neprávem nařčeny z pedofile.

Původní text je v němčině, byl přeložen do angličtiny a je psaný formou anonymního dopisu „pana X“, podnícený internetovou cenzurou dětské pornografie v Německu. Autor je Němec, žil dvacet let v zahraničí a začínal jako „dětský model“. Díky tomu poznal na stovky pedofilů, včetně virtuálních kontaktů.

Pan X říká, že to, co je dneska ve většině světa hodnoceno jako nemorální, bylo například ve středověku díky nižší délce života běžné. Mladí lidé od 12 do 18 let byli již připraveni na manželství. Nahé děti byly znázorňovány ve středověkém umění, vznikaly erotické akty a později časopisy s dětmi a mládeží. Fotografie nahých dětí a mládeže byly mnohdy nazývány uměním i ve 20. století. S nástupem internetu se však situace začala měnit. Lidé si začali virtuálně vyměňovat fotografie a někteří „horliví otcové začali dokonce zneužívat vlastní děti“ za účelem sdílení snímků s ostatními. Nejednalo se o komerci, ale o trend.
První komerční nabídky začaly prý přicházet mezi lety 1996 a 1999. V roce 2002 bylo založeno Studios LS skupinou ukrajinských podnikatelů a profesionálních fotografů. Do dvou let mělo Studios LS na 1500 dětí a mladých lidí, kteří se nechali fotit se souhlasem svých rodičů. Nábor vznikal dokonce na základě televizní reklamy a inzerce v tisku. Studios LS publikovalo více než půl milionů fotografií a stovky videí na desítkách internetových stránek. V roce 2004 za pomoci FBI bylo Studios LS uzavřeno, nicméně nikdo nebyl odsouzen.
Dále Pan X mluví o dalších fotografech, zmiňuje jistého muže z Petrohradu a silný ruský internet s touto tématikou.

Podle pana X je diskutabilní právní otázka dětské pornografie, neboť panuje nejednotnost v různých zemích. Někde jsou lidé dětmi do osmnácti let, jinde už ve 14 letech jsou za sebe plně zodpovědní. „V praxi to vede k neustálým konfliktům. Zákon v žádném případě není jednotný.“ Například nizozemský časopis „Seventeen“ zveřejňoval legální pornografii šestnáctiletých lidí. Jakmile magazín vstoupil na internet, měli k němu přístup i lidé z USA, a zde se již jedná o pedofílii. Podle pana X jsou země jako Španělsko a některé oblasti Japonska, kde je věkový limit k dosažení dospělosti 13 let, a země, kde není stanovená žádná věková hranice. To, co někde můžeme považovat za odporné, je v jiných částech světa legální.

Vstup dětské pornografie na internet začal na konci 90. let; silné byly například stránky Key.com z Petrohradu, jimž běžely všechny platby přes USA. Vznikala řada dalších stránek za účelem zisku. Často vznikaly také falešné fotomontáže. V té době bylo téměř 100 % webových stránek s touto tématikou ve Spojených státech kvůli nejkvalitnějšímu internetovému připojení, neboť stránky zažívaly na stovky milionů návštěv. Po 11. září 2001 bylo toto podnikání přes USA již složitější.

Nicméně organizace zabývající se dětskou pornografií přes internet byly schopny vybudovat dokonalý fakturační systém, který dovolal efektivně prát špinavé peníze.
Děsivé na tom je, že řada rodičů dávala svolení pro focení svých dětí a zveřejňování na internetu. Otcové zneužívali své děti a matky nafotily fotografie svých dcer v erotickém prádle a na vysokých podpatcích a pokud se zákazníkovi líbila, skrz účet matky byly posílány daleko choulostivější fotografie. Tito rodiče měli vysoké zisky z prodávání vlastních dětí.
Tržby šly do milionů dolarů.

Provozovatelé mají zavedené účty v bankách pod falešnými jmény a mohou vybírat peníze z jakýchkoliv bankomatů za pomocí kreditních karet, při jejichž užívání samozřejmě není potřeba žádná identifikace.

Od roku 2003/2004 začal platit v Německu zákon na ochranu dětí a dospívajících. Jedna z prvních zemí, která v této věci začala cenzurovat internet, bylo Dánsko. Blokovalo a rušilo domény, které jim připadaly podezřelé, a to bez soudního nařízení. Ne vždy však obsahovaly choulostivý materiál.

Nejvíce internetových obchodů se začalo uzavírat na ruských serverech, navzdory tomu, že i zde je pornografie nelegální. Ruská mafie v tomto směru jako menší výhružky zasílala trojské koně, v horším případě byl zabit „ten, kdo neudržel jazyk za zuby“. Do sítí je zahrnuta řada programátorů a hackerů, aby systém byl co nejméně napadnutelný.

Podle pana X. je směšné, že politici či FBI, kteří podle něho prý vůbec nevědí, jak systém skutečně funguje („natož aby ho pochopili“) , jen využívají tématu dětské pornografie „jako nástroje pro psaní titulků a vytváření populistických sloganů jako prostředek k ospravedlnění dalšího sledování.“

Podle pana X je „dnešní komerční dětská pornografie“ nejvíce „v Německu a distribuována z Německa“ kvůli levnému, rychlému a spolehlivému internetu.  A úřady s tím prý neudělají nic.

„Dnešní systémy jsou technologicky velmi náročné a velmi komplexní. Začíná se pronájmem počítačových serverů v několika zemích.“ Získají se první kreditní karty, které jsou funkční a byly ukradeny nějakým lidem. Padělatelé vyrobí oficiální dokumenty, které se použijí v komunikaci s operátory. Jinou alternativu, kde není potřeba identifikace, lze využít v USA při nákupu tzv. Visa nebo MasterCard dárkových karet. Většinou se však dají použít jen v USA. Peníze vedou k zaplacení přístupu na internet.

Zavedení nové takové stránky tedy vzniká na základě falešné identity a falešných dokumentů. Pronajmou se domény, zakoupené na jméno nic netušící osoby.

Lze také využít systém webmoney.ru, podobný systému PayPal. Opět se tím otevřou účty s falešnou identitou.

Jakmile je server zaplacený a k dispozici, admin se k němu nepřipojuje přímo, ale přes řetěz několika serverů z různých zemí. To je vše navíc šifrováno. Nelegální materiál je nahrán na (německých) serverech přes různé proxy a tyto servery jsou za pomoci různých firewallů zcela uzavřené a nepřístupné, s výjimkou několika málo serverů po celém světě. Nikdo nežádoucí se tam nedostane.

„Rusové vyvinuli velmi chytrý software, který může být použit jako proxy server (kromě možnosti SSL tunelů a předávání IP). Tyto servery proxy přijímají příchozí spojení od maloobchodních zákazníků a přesměrovávají je do obsahových serverů v Německu – a to zcela anonymně bez možnosti identifikace. Sítě serverů po celém světě se používají také na úrovni DNS.

Ale jak se konkrétně prodává dětská pornografie? Hackeři posílají spamy do milionů e-mailových adres. Vede to jednak k rozesílání virů a dále k ukradení identity. Díky tomu mohou vykonávat důvěryhodné operace – jako třeba právě nákup domén. Instalované trojské koně mohou způsobit, že se na cizí počítač začnou nahrávat fotografie. „Chci ujasnit jednu věc: Pokud máte e-mailovou adresu, je možné, že máte dětskou pornografii na počítači, protože jste obdrželi CP (CP = dětská pornografie) reklamu. A pokud váš počítač není na 100% bezpečný proti virům trojského koně, rootkitů, je zde možnost, že váš počítač je součástí rozsáhlé sítě dětské pornografie.“

Mnohdy dojde k zatýkání a někdy i odsouzení lidí, kteří vůbec netuší, jak se mohla dětská pornografie dostat na jejich počítač. (Jeden z nejhorších případů falešných obvinění byl případ tzv. Landslide Production. Údajně bylo napadeno na 70 000 uživatelů, kteří měli koupit dětskou pornografii, ale ve skutečnosti tito lidé použili portál Landslide Production k jiným účelům. Byli jim však rozesílány nelegální obrázky a videa za účelem prodeje.)

Spam mnohdy nemusíte ani otevřít, i tak je tu jistá možnost, že se přesto dětská pornografie uložila na vašem počítači. Infikovaný počítač dokonce může sloužit dále k šíření fotografií, aniž byste měli o tom tušení. Z obav před touto hrozbou můžete nagooglovat různé stránky, které vám v diskuzních fórech nabízejí sto procentní ochranu před těmito škůdci. Nicméně právě často bývají tyto „ochranářské“ softwary nejlepšími viry pro ukládání a šíření pornografie a ukradení identity.

Při kontrole vlastního počítače můžete nalézt „cosi“, co je vlastně kontejner TrueCrypt, ale téměř nikdo z běžných uživatelů netuší, co to ve skutečnosti je, a proto se to bojí odstranit, aby nenarušili normální běh počítače, takže úložiště zůstává na svém místě a v klidu „pracuje“ v nelegální činnosti bez vašeho vědomí.

Ubližování dětem? Násilná dětská pornografie prý nikdy nepochází od komerčních výrobců, nýbrž od rodičů dětí, které se setkávají na různých chatech a fórech a pak si mezi sebou vyměňují fotografie a videa. Nejprve to začíná prý nevinně výměnou fotek, později se přitvrzuje. Takový materiál, který si prý tito lidé vystavují na internetu, ruské komerční stránky sbírají, hromadí a po té prodávají.

Dále pan X pokračuje v obhajobě dětské pornografie a pedofilů, kdy mnohé děti a mladiství prý první sexuální zkušenosti baví, získávají je v 11 či 13 letech s podstatně starším člověkem a mají na to nejhezčí vzpomínky. V této pasáži nebudu pokračovat. Je-li toto téma pro vás nějak zajímavé názorově či po psychologické stránce, prosím, přečtěte si jej v originále.

V některých zemích funguje filtr na internetu, který má chránit konečného uživatele před dětskou pornografií. „Toto filtrování a cenzura… nemá žádný smysl,“ píše pan X. „Rusové jsou dobře informováni o zemích, jako je Dánsko a Švédsko, a zjistili, které stránky jsou na černé listině a jak filtrační systémy fungují.“ Dánský tajný seznam se dostal na internet, a tím se veřejnost dozvěděla (díky dánské vládě), které jsou to ty „horké stránky“. Nicméně filtr zahrnoval i stránky, které s touto tematikou nemají nic společného. Mnoho domén bylo navíc po mnoho let nefunkčních.

Účinná prevence podle pana X není. Je to v nás – proč mají někteří lidé vůbec pedofilní sklony a fantazie? Pan X. nepovažuje pedofila za nemocného člověka, ale jen za člověka, který má určité sexuální preference. Dříve byla stíhána homosexualita, dnes pedofilové, tvrdí pan X. Pedofilové jsou posíláni na léčení – podobně jako dříve homosexuálové – a nemá to žádný vliv. Oni se nezmění. Leda tak se rozhodnou pro „staršího“ partnera/partnerku jen ze strachu ze sankcí.

Následuje opět mnoho řádků obhajoby pedofile. Mimo jiné, co prý společnost nabídla pedofilům? „Ostrakismus, stigmatizaci a kastraci“… Místo toho, abychom se jich chtěli co nejodporněji zbavit, bychom prý měli investovat „velké finanční prostředky“ na výzkum, pochopit preference pedofilů a umožnit jim slušnější život. Tito lidé, jestliže nechtějí být zavrženi společností, chemicky kastrováni, léčeni a tak dále, jsou nuceni žít dvojí život. Podle pana X. byli pedofilové nahlašováni, když přišli požádat lékaře o radu, byli vyhozeni ze zaměstnání. Nemnohde je takový člověk lynčován a zabit. Pedofilové pocházejí ze všech sociálních vrstev, ale je mylné domnívat se, že je to jen doména mužů.

Pan X. říká, že stejně jako uvažujeme o své sexualitě, tak bychom se stejně měli ptát na sexualitu pedofilů. Kdyby se naše sexualita postavila mimo zákon, jak bychom se cítili, co bychom dělali, jak bychom mohli být šťastní?

„Kriminalizace dětské pornografie, je jedním z nejhloupějších rozhodnutí, jaké kdy bylo uděláno,“ tvrdí pan X. Podle něho je to pro stát příliš nákladné. Podle něho prohlížení dětské pornografie ještě nekazí pohled na dítě jako takové a dětská pornografie je ideální zbraní pro ničení životů lidí, i těch, kteří nejsou pedofilové. Pan X. doufá, že celý tento problém se dostane před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Autor dopisu je také proti tomu, aby držení dětské pornografie bylo kriminalizováno. Mnoho nevinných lidí totiž ani netuší, že něco takového mají na svém počítači. Pouze výroba a distribuce by měla zůstat trestným činem. „Fyzické násilí proti osobě, bez ohledu na věk, by měla být drasticky a přísně potrestána.“ Lidé počínaje pubertou by se měli sami rozhodovat o svém těle a sami si určit, kdy dobrovolně vstoupí do sexuálního života. Umění obsahující nahá dětská těla by nemělo být kriminalizováno, uvádí pan X.

Tento text byl zkrácený a neobsahuje značné množství pasáží, obhajujících pedofily. Vím, že by mne pan X nařknul z cenzury. Zpřístupňuji však originál  pro vytvoření si kompletního obrazu. (Originál zde)

Pokud budeme brát tento text vážně – a zdá se, že nic nenasvědčuje tomu, že by byl plný mystifikací (už jen odkaz na wikileaks) – člověk musí hodně přemýšlet – je infikovaný i můj počítač? Internet není, jak se zdá, takovým nebezpečím pro naše děti, jako mnozí dospělí známí a příbuzní. Jak nejlépe ochráníme naše děti, aby mohly skutečně prožívat plnohodnotné dětství?

Navzdory obhajobám pana X. si ještě velice dobře pamatuji na své dětství. Sexuální touha v dětském věku se starší osobou tam však žádná nebyla, ba naopak strach, když některý dospělý muž se pokoušel koketovat. Jako dítě jsem si chtěla hrát se svými vrstevníky, mít pohádkovou fantazii, zkoumat svět a běhat v teplákách, nikoliv ve spodním erotickém prádle. S pubertou přicházely fantazie lásky jako přítomnosti toho druhého, aby mne vyslechl, nikoliv aby mne svlékl. Toť vše.