Ježíšek nebo Santa Claus?

Posledních několik let jako by Santa Claus a Ježíšek spolu vedli konkurenční boj. Nebo je to jen lokálně vymezená válka, která před obdobím Vánoc vzpruží české rodiče a jiné dospělé ve snaze udržet si v tradici národního Ježíška? Santa Claus se o svou pozici rozhodně bát nemusí.

Naše děti jsou již nějakou dobu značně ovlivňovány americkou kulturou Santy Clause hlavně díky pohádkám, které přicházejí ze zámoří, a mnoha hračkám a vánočním reklamním předmětům ve velkých obchodních řetězcích i ve vietnamských tržnicích.

Letošní Vánoce se navíc rozmohl další fenomén: lidé volají na policii ze strachu, že někdo visí na balkoně či se snaží spáchat sebevraždu pádem v době tak citlivé na rodinou pohodu. Z obav o lidský život se nakonec ukáže jen nafukovací obří figurka Santy Clause, přivázaná k zábradlí.

Dětem bychom měli dát šanci, aby vyhrál Ježíšek. Tradičně k nám náleží a v jeho duchu je spojeno mnoho dalšího – příběhy, koledy, zvyky. Bylo by asi divné zpívat koledy o Ježíškovi a čekat na Santu Clause.

Na Facebooku také před lety vznikly skupiny, které hájí roli Ježíška na našem území.

Anglicky psané wikipedovské stránky o Santa Clausovi rovněž zmiňují bojkot Čechů proti Santu Clausovi. Uvádějí, že skupina Creative Copywriters Club pod vedením Davida Königa zmiňuje, že Santa Claus je známkou jen levného showbyznysu a především patří do americké a britské tradice. V české tradici by podle jejich autorů měl dále setrvávat Ježíšek.

Video, které se objevilo na stránkách Dreative Copywriters Club s podtitulkem, že Santa nemá v Praze své místo:

Kdo je však Santa Claus?

Legenda se vztahuje k Svatému Mikuláši a podobně jako další vánoční postavy jsou spojovány s řecko-byzantskou tradicí Basileje Velikého, která připadala na 1. ledna. Lidé si v tomto dni předávali dárky.

Santa Claus je postarší vousatý muž oblých tvarů. Takový cvalík, kterého zpočátku znali lidé v biskupském rouchu, později v zeleném kabátci a nakonec v červeném oděvu a červené čepici a s dlouhými bílými vousy. Děti v Americe vědí, že žije na severním pólu a jezdí na saních, které táhnou létající sobi. Komínem pak předá dárky do punčoch, které si před spaním děti připravily.

Santa jako reklamní výplod Coca Coly?

V roce 1930 použila ve své reklamní kampani Santu firma Coca Cola, a tak někteří lidé mají zafixováno, že Santa je vlastně jen komerčním výplodem nadnárodní společnosti, která svůj nápoj rovněž nabízí v „santovských“ barvách. Ale Coca Cola nebyla vůbec první. Už v roce 1915 se tatáž figurka objevila v reklamě na nápoje společnosti White Rock a o málo let později si zahrál Santa v reklamě na zázvorové pivo.

Santa Claus pro všechny děti v Americe

Zpočátku byli lidé v Americe rádi, že se nalezla postava, která by mohla stmelit všechny imigrantské národnosti v jednu unifikovanou oslavu Vánoc. Dnes se snaží některé skupiny vědomě stranit od jednotného pojetí Vánoc jako homogenního pojetí Ameriky a naopak hledají prvky, které by oživily jejich dávno zapomenuté tradice, pocházející z kořenů jejich pravlastí. Snaží se oživit multikulturalismus Spojených států.

Santa Claus kombinuje mnoho ze staré Evropy

Santa Claus je tlouštík, který si vzal trochu z holandského Sinterklaase, jehož znají děti také v Belgii a ve francouzských Flandrech a Artois, dále také mimo jiné  v Jihoafrické republice, Indonésii a dalších státech; a slaví se 5. 12. nebo 6. 12. Sinterklaas je patronem námořníků a Amsterdamu.

Trochu si vzal Santa Claus také z řeckého skutečného živého Svatého Mikuláše ze 4. století, který byl známý svými zázraky. A některé další prvky najdeme i z dalších kultur.

Santa Claus nebo norský Odin?

Historikové nalézají spojení Santy Clause vyjma výše zmíněného Sitenterklaase a Svatého Mikuláše rovněž s vlivy germánského folklóru, domorodého boha Norů Odina z předkřesťanského období. Svátky spojené s Odinem také probíhaly v období našich Vánoc. Odin měl velkou loveckou družinu, s níž kroužil po obloze s osminohým koněm Sleipnirem. Děti měly připravené boty blízko komína, které naplňovaly mrkví, slámou či cukrem určené pro Sleipnira. V některých částech světa, jako v Německu, Belgii a jinde, se ještě tato tradice praktikuje.

Ježíšek přišel až s reformací, Sinterklaas přijíždí na parníku

Mikuláš má v různých státech různá přízviska, vyjma Sinterklaas je také v Holandsku známý jako „Černý Petr“ a často se jeho svátek slaví 6. prosince, v Holandsku pak 5. prosince.

Ježíšek se objevil až v období reformace mezi 16. a 17. stoletím, kdy mnoho protestantů zavedlo novou postavu, která obdarovává dítě dárkem. A s tím se změnilo i datum – Ježíšek už nenosil dárky 6. prosince, ale 24. 12.

Sinterklaas přijíždí na parníků ze Španělska v polovině listopadu a veze s sebou knihu, ve které má napsané všechny poznámky o dětech: zda byly hodné či zlobivé. Veze hodným dětem pamlsky a za tři týdny se ještě jednou vrátí na koni a přinese dětem další dárky, které jim spadnou komínem do jejich domovů.

Sinterklaas je také starší muž s bílými vousy, ale na rozdíl od Santa Clause je velmi vážný. Má sebou zlatou berlu a velkou knihu.

Rodiny v dnešním Holandsku si dávají dárky buď v období Sinterklaase nebo naopak jen o Vánocích. Většina však preferuje dávání dárků o obou svátcích.

Ve Skandinávii rozdávají dárky elfové. Hlavní představitel je Tomte nebo Nisse, malý mužíček v šedivém kabátku a červené čepici.

Santa Claus jako tlustý holandský námořník

Santa Claus nenosil však červený kabátec po celou dobu. Ve Velké Británii byl v 17. století na obrazech zaznamenám veselý vousatý tlouštík v zeleném dlouhém plášti s kožešinovým lemem. Popisován byl i v Charlesu Dickensovi jako postava související s Vánocemi, Duch vánočních dárků. V Severní Americe právě tito imigranti z Nizozemí a Velké Británie dali základ pro jejich Santu Clause. Podle Washingtona Irvinga byla v New Yorku již v roce 1809 k spatření zamerikanizovaná verze Santy Clause. A nové jméno pro tlouštíka bylo použito v americkém v tisku již v roce 1773.

Už z něho nebyl břichatý biskup, ale tlustý holandský námořník v zeleném zimním kabátě. Irving sám o sobě neměl v úmyslu hájit novodobou americkou kulturu, ba naopak chtěl poukázat, jak směšná je ta Evropou infikovaná novota, a možná i doufal, že se Santa Claus neujme.

Nejenže se ujal, ale změnil i barvu kabátu a v druhé polovině 19. století už se na něho třásly radostí téměř všechny děti ze Spojených států.

Jak říci dětem ve válce, že Santa Claus není všemocný?

Ve válečných časech kdo ví, kdo si více poplakal: zdali maminky, že neměly co by dětem daly na Štědrý den. Jak těžké muselo být vysvětlování, že Santa tentokrát nepřijel, nebo nemohl přivézt to, co by si děti přály? Nebo pro děti, když hladové doufaly, že aspoň o Vánocích se svět promění v malý ráj.

Paní Clausová

Později si američtí spisovatelé vymysleli ještě paní Clausovou. Nejznámější se stala báseň Katherine Lee Bates z roku 1889. V roce 1902 vyšla kniha od L. Franka Bauma Život a dobrodružství Santy Clause, kterou děti měly velmi rády. A tak nějak vstoupila do povědomí nesmrtelnost Santy Clause. V roce 1956 vznikla populární píseň Georgie Melachrino Paní Santa Clausová a o této ženě vyšla ještě v roce 1963 dětská pohádková knížka. Ale to jsou jen zrnka v prachu v komerci Santy Clause, který se objevil v mnoha hračkách, reklamních šotech, knížkách, filmech a tak dále. Známá jsou obchodní centra, kde na k tomu určené ploše je postaven jakýsi trůn, na němž sedává Santa Claus a děti na jeho klíně se mu svěřují se svými vánočními přáními. Bezpochyby tyto taháky zvyšují zisky tamních obchodů.

Zvláštnosti a podivnosti Santy Clause

V Kyrgyzstánu pojmenovali jednu horu Santa Claus. V jejich hlavním městě se také konal 30. prosince 2007 festival Santy Clause. A nový rok 2008 byl v této zemi vyhlášen rokem Santy Clause. Tyto kroky prý Kyrgyzstán učinil na podporu cestovního ruchu.

Santa Claus se dostal také do Guinessovi světové knihy rekordů. Například největší setkání Santů v Irsku v roce 2007, kdy jich na jednom místě bylo na 12 965. Což mnohonásobně překonalo předchozí liverpoolský rekord z roku 2005, kdy se na jednom místě sešlo na 3921 lidí v kostýmech Santy Clause.

Dopisy Santovi

Děti píší dopisy Santovi jako naše Ježíškovi. Santa je osobnost, která obdržela snad největší korespondenci na světě. Jen v roce 2006 získal z Německa na půl milionů dopisů, z Austrálie 117 000, Rakouska 6000, Bulharska 500, z Kanady přes jeden milionů, Francie na 1,22 milionů a tak dále a tak dále. Miliony dopisů jen v jednom roce. V současné době mohou již děti psát Santovi online přes internet.

Na severním pólu na Aljašce sídlí turistická atrakce pojmenovaná dům Santy Clause a směrovací číslo sem je 99705 pro Santovu poštu.

Dárky i pro Santu

Na Štědrý večer často děti nechávají Santovi sklenici mléka a talířek cukroví. V některých místech dostává sherry a biskupský chlebíček. Ve Švédsku a Norsku mu děti nechávají rýžovou kašičku. V Irsku dostane pivo Guiness nebo mléko a vánoční pudink a biskupský chlebíček.

Historické resumé z en.wikipedia.org.