Postavila jsem se na váhu a šly na mne mdloby.

Postavila jsem se na váhu a šly na mne mdloby. Mám pocit, že se buď něco „v Matrixu porouchalo“ a je mi předkládána rapidně nežádoucí realita, nebo jsem fakt tlustá.

To je pořád řečí, že kojení vede k hubnutí! Ale kdo proklamuje tyhle věty? Vrtalo mi to hlavou – že by jen zdravotní sestry v porodnici?

Kdo skutečně zhubnul po kojení?

Bledě závidím těm holkám, co mají štíhlost už nějak geneticky zakódovanou. V jídle se neomezují a ani neví, co je to omezování. Ať jim vykládáte o svých problémech cokoliv, ony vám prostě nerozumí. Tváří se, že ano, ale žijí úplně někde jinde. Duchem na jiné planetě.

Jsou to ty holky, které když otěhotní, zvětší se jim jen břicho, ale po celém těle se jinak dramaticky nemění. Funí a tvrdí, že vypadají jako koule. Ve skutečnosti, když na ně hledíte ze zadu, stěží poznáte, že jsou vůbec těhotné. Z jejich dobře vypadající figury zepředu jen trčí odulé břicho a někdy to je jen trošku větší bříško.

Odrodí a do šesti týdnů či třech měsíců jsou zase jako laňky. A pak na všechny strany vyprávějí, jak to bylo hrozné, jak byly tlusté.

Zatímco já – a miliony dalších – otečeme kompletně od baculatých tváří po baňaté kotníky, opuchlá kůže nám přetéká přes kolena a brada nám trčí, jako by nám ze spodu obličeje rostl nějaký vetřelec. A po porodu s tím zápasíme.

Po prvním dítěti jsme ještě hodně naivní. Nadopované optimismem zdravotních sester, že kojení je takový „záhul“, jako bychom makaly v posilovně.

Jediné, co máme posilněné, je objem hrudníku. A to ještě ty, které máme to štěstí, že kojíme. Až mne vyděsilo, kolik ženských kolem mne nemůže krmit své mimčo přirozenou cestou. Ne, že by se tomu vehementně bránily. Ono to prostě nešlo. Probereme to jindy. Teď slézám z váhy a trápí mne jiné věci.

To jako těch patnáct kilo navrch neshodím?

Upřímně – ono to není přesně patnáct kilo. Než jsem otěhotněla, podařilo se mi nějak nešikovně pět kilo nabrat. Zas to nebylo tak, že kdybych zhubla pět kilo, bude ze mne modelka. Ale vypadala bych přinejmenším „únosně“ a vůbec to nebylo zlé, když na to teď tak myslím.

Nechci vypadat jako vychrtlá kobyla, co chodí po molu s šedým obličejem, kterou drží pohromadě jen make-up. Ale na rovinu – mít o pět kilo míň (před otěhotněním), nebylo to zlé. Mít teď o patnáct, dvacet kilo míň, bylo by to super!

Možná se to zlepší…

Až přestanu kojit.

Zatímco zdravotní sestry v porodnici v rámci programu, že kojení je téměř posvátná záležitost a kdo nekojí, příčí se mateřské přirozenosti, nás dopovaly nadšením, jak budeme hubnout, kdykoliv odepneme podprsenku, gynekoložka zase říká: „Nic si z toho nedělejte. To, že máte nadváhu, to může být hormony. Až přestanete kojit, vaše váha se může vrátit do normálu.“

Tak až přestanu…

Vejdu se do oblečení na dně skříně.

                                            Sára Resslová