Ženská krása v proměnách času

Ideál ženské krásy se v historii měnil v závislosti na společenských a sociálních podmínkách. V dobách válek a krutých nemocí společnost u žen upřednostňovala spíše plnější tvary, v dobách relativního blahobytu se líbily dámy štíhlé. Jak jsme došli až k současnému trendu hubených modelek?

Jak má vypadat zdravá a krásná žena, to už lidé věděli v mladší době kamenné (přesněji v období zhruba 29 až 25 tisíc let před naším letopočtem). Právě z této doby pochází soška věstonické Venuše. Na základě její podoby si dnes můžeme utvořit představu o tehdejší kultuře a hodnotách, které lidé vyznávali. Žena byla symbolem mateřství a zázemí a společnost si jí vážila.

Velmi štíhlá postava není fenoménem pouze dnešní doby, jak by se mohlo zdát. V období gotiky (uměleckého slohu, který v Evropě převládal od druhé poloviny 12. století do počátku 16. století) byly ženy v umění zobrazovány jako vysoké a hubené bytosti. Zdůrazňovalo to křehkost žen.

Kila navíc naopak začala být žádoucí s příchodem baroka (přibližně od druhé poloviny 16. století). Lidé se v této době obávali různých nemocí a  boubelatost byla symbolem zdraví. Tento fenomén pak přetrval až do 19. století.

Žena v proměnách 20. století

S nástupem 20. století dámy odložily korzety a začaly se více emancipovat. Na dlouhé lenošení, jemuž se dříve oddávala šlechta, už nebyl čas. A tak dámy výrazně zeštíhlely.

Pokud jste si myslely, že fenomén „chlapecké postavy“ u žen je výdobytkem současné módy, pak vás musímevyvést z omylu. Velmi štíhlé ženy s útlým pasem a malými ňadry se líbily už ve 20. letech 20. století. Například Miss America měla v té době míry 81-63-89, což odpovídá mírám dnešních modelek.

Další proměna přišla jen o několik let později. Ženský ideál opět přibral ve30. a40. letech. Byla to zřejmě reakce společnosti na světovou finanční krizi a následně na 2. světovou válku, kdy lidé chtěli mít pocit blahobytu a začali opět upřednostňovat vnadnější ženy. Důkazem toho jsou například filmové hvězdy té doby. Takové krasavice, jako byla Marilyn Monroe nebo, vezmeme-li příklad z našich končin, Adina Mandlová, by dnes byly brány jako příliš boubelaté.

A pak přišla léta šedesátá a s nimi proslulá anorektička Twiggy. I když, podle tehdejších průzkumů, u mužů příliš nezabodovala, se svými mírami 79-56-81 jakoby udala směr módy příštích let.

Zvrácené požadavky dnešní módy

Kde se vzaly podvyživené modelky? Říká se, že si je „vypěstovali“ homosexuální módní návrháři, kteří požadují, aby dívky měly chlapeckou postavu. Není to však jen věc sexuální orientace. Jeden z nejvlivnějších návrhářů, kontroverzní Karl Lagerfeld, je znám mimo jiné tím, že pohrdá tlustými lidmi. O ženách, které mají číslo oblečení větší než 36, prý řekl, že by se za sebe měly stydět.

O současných módních trendech bychom mohli diskutovat i v případě mužských modelů. I tady se začínají objevovat až zvrácené požadavky na vzhled. Zatímco modelky mají mít chlapeckou postavu, manekýni by zase měli mít dívčí půvab. Dokonalým ztělesněním těchto představ, balancujících na hraně mezi pohlavími, je nedávno objevený devatenáctiletý Australan srbského původu Andrej Pejic, který módní svět uchvátil svou andělskou krásou a zmátl tisíce lidí, kteří se domnívali, že jde o dívku.

O současných módních trendech bychom mohli diskutovat i v případě mužských modelů. I tady se začínají objevovat až zvrácené požadavky na vzhled. Zatímco modelky mají mít chlapeckou postavu, manekýni by zase měli mít dívčí půvab. Dokonalým ztělesněním těchto představ, balancujících na hraně mezi pohlavími, je nedávno objevený devatenáctiletý Australan srbského původu Andrej Pejic, který módní svět uchvátil svou andělskou krásou a zmátl tisíce lidí, kteří se domnívali, že jde o dívku.

Móda zkrátka potřebuje šokovat. Nápadité až šílené oblečeníuž nikoho moc nepřekvapí, a tak jsou modelové a modelky, jako je Andrej Pejic nebo transsexuální modelka Lea T. (dříve muž, dnes žena), vítaným zpestřením.

Autorka: Anna Burdová