Kupte si manželku ze Severní Koreje za pytel rýže, koluje čínským internetem.
V Číně možná poroste nový byznys – kupte si severokorejskou manželku za pytlík rýže, hlásí čínská média. Jenže podle komentářů pod články se zdá, že čínský bulvár vytáhl ze šuplíku staré fotografie a hned měl nový příběh.
V poslední době na Dalekém východě zaznamenali uživatelé internetu nejednu zprávu či fotografii, na nichž jsou zobrazeny ženy ze Severní Koreje, které údajně nelegálně překročily hranice do Číny a snaží se rychle otěhotnět a porodit na novém území své děti, aby mohly získat čínské občanství.
Připojte se k nám na Facebook. Hledáme zajímavé fanoušky, kteří se nebojí říci svůj názor. Sledujte nové informace, užijte si články a soutěže.
Ženy uvádějí, že emigrovaly, protože měly hlad a chtějí žít lépe. Jeden čínský rodák podle Chinabuzz zažertoval: „Muži by teď měli okamžitě podniknout nějaké kroky, jestliže si můžete koupit vietnamskou ženu za 30 000 juanů (zhruba 87 000 korun) a severokorejskou ženu jen za pytel rýže. Tak ať jde k čertu dům a auto (které v zásadě prý požadují čínské ženy jako důvod ke sňatku).“
Ženy podle zprávy často zakotví jen příhraničních oblastech Číny v malých vesnicích.
Na Chinasmak.com Číňané píší až drsné komentáře k dané pro nás zřejmě dost tragické situaci:
„Jsem rolník, mám hodně rýže, mohu mít tedy hodně manželek.“
Jiný Číňan zde uvádí: „Takováto cena za manželku stojí za zvážení.“
V Číně je díky politice jednoho dítěte a preferování synů před dcerami v současné době nadbytek mužů. Sňatky za úplatu, které nejsou nijak levné, nyní v porovnání s tak nízkou cenou za poslušnou ženu, zvyklou na absolutní chudobu, je pro mnoho mladých čínských mužů výzvou.
Uživatel na Chinasmack pod přezdívkou Louzhu však píše, že to není nic nového. Že jen novináři nafukují a vytahují staré příběhy. Prý se vůbec nejedná o novodobou situaci a už vůbec ne za pytel rýže. Uvádí, že fotografie, zveřejněné v médiích jsou staré a pocházejí zhruba z roku 1995, a to včetně žen i obrázků z místní vesnice. A že severokorejské ženy se nevyměňovaly za rýži, ale za peníze. Částka se pohybovala od 3000 do 5000 juanů. Tyto peníze směřovali pro Severokorejce, kteří takto s těmito ženami obchodovali. „Místní pohraničáři a policie ti nedovolili, aby sis vzal ženu ze Severní Koreje, tak jen v chudých horských oblastech mohli severokorejské ženy žít s místními mládenci. Vláda nad tím zavírala oči a nechala to tak. Mnoho severokorejských žen mělo už rodiny v Severní Koreji.“ Očekávalo se od takto vyvdané ženy, že bude vypomáhat své původní rodině v KLDR.
Podle Louzhu v současné době takové jednání už není tak časté. Čínská vláda se zaměřila na tento problém a častěji zatýká severokorejské imigranty. Zpřísnil se i režim pohraniční stráže. Nyní Severokorejci jsou s Číňany v kontaktu jen kvůli obchodu, zejména potraviny a mořské plody, uvádí Louzhu.