Vývrtka za 410 dolarů. Jak cenné musí být pak víno…
Vyrábí se ve všech tvarech a velikostech. Nejčastěji se nachází v nacpaném kuchyňském šuplíku vedle škrabadla na brambory a dalšího harampádí. Pro milovníky vína je samozřejmostí. Ale když je potřeba, tak není k nalezení. Tak popisuje klasickou vývrtku publicista a spisovatel Toni Cenicola z New York Times.
superrodina-zpravodajství a kultura
Bez vývrtky těžko otevřeme láhev vína. Ano, znám takové „šikulky“, které promáčknou špunt dovnitř láhve a pak se ho za pomoci tkaničky od bot, když je láhev dopitá, snaží dostat ven. Trošku krkolomné. Dá se tomu předcházet.
Vývrtky jsou rozličné. A různých cen. A Toni Cenicola se ptá: zaplatili byste za jeden kousek 410 dolarů? Ti, co platí za archivní kousky tisíce v aukcích, se možná podiví, proč já a Toni se divíme. Avšak pokud mi je známo, často ty vydražené kousky končí ve sklepích jako investice pro nějakou další budoucí aukci.
Ale ta za 410 dolarů není ani ze zlata. Jakou máte doma? Jednoduchou se zakrouceným kovem, zabodnout a s úpěním sil vytáhnout ven? Láhev mezi nomaha,
oběma rukama držíme vývrtku, tváře odulé, rudé, raz dva, deset dvacet, špunt nejde ven.Nebo tu okřídlenou? Zatočit, zvednout, vytáhnout. Tam to jde snadno. To je moje značka.
Nebo vytahujete špunt švýcarským armádním nožem? či máte doma nějaký kuriozní kousek? Na internetu jsem našla pěkný obrázek.
Vynález vývrtky se datuje na začátek 17. století. První patent je evidován z roku 1795 Samuelem Henshallem, který byl reverendem v Middlesexu ve Velké Británii. Tak mešní víno potřebovalo patentovat vývrtku? Další lepší kousek pochází z roku 1882 z Německa.
Pro lidi, co mají k vínu a vývrtkám jistý emocionální vztah, nabízím exkurzi do Muzea vývrtek zde
Tady najdete nespočet opravdu hezkých kousků.
A proč pořád mluvíme o těch 410 dolarech? Toni totiž objevil vývrtku označenou Code-38 v základním modelu za 220 dolarů, která je vyrobena z masivní nerezoceli se silným pevným závitem. Toni ji testoval několik týdnů – asi padlo hodně vín – a byl nadmíru spokojený.
Za 410 dolarů můžete mít code-38 Pro Stealth, modelová vlajková loď. Toni byl z ní trošku v rozpacích. Ne, že by jí nerozuměl, ale rozuměl svému omezenému účtu, a tak se sám sebe ptal, zdali cena odpovídá kvalitě. A tak přinejmenším zapůjčil svou vlastní 220dolarovou vývrtku sommeliérovi v baru Boulud u Lincoln Center, jistému Michaelovi. Na první pohled se zdálo, že nalezl v kousku zalíbení, dokud neuslyšel cenu.
„Cože? 220 dolarů?“ podivil se. „To je skoro jako 200 hamburgerů! To je jako přijít na něco, co už dávno perfektně funguje, “ poznamenal.
A pak dodal, že je docela spokojený se svým francouzským modelem, Cartailler-Deluc za 30 dolarů.
Toni říká, že ne všichni odborníci jsou tak nevděční. Chaad Thomas, americký dodavatel vína a bývalý sommeliér v Ann Arboru v Michiganu si přečetl o kodexu-38 na internetu na chatu a tak ho to zaujalo, že napsal projektantovi Jeffrey Toeringovi, aby mu jeden kus poslal.
„Je to nádherný kousek,“ řekl. A dokonce, že plánuje koupit deset dalších nebo že je nabídne svým klientům.
Existují i jiné další elegantní luxusní vývrtky. Aldo Sohm, sommeliér v Le Bernardin v New Yorku, navrhl osobní laguoile s rakouskou vlajkou, prodávající se rovněž za 220 dolarů Je to elegantní vývrtka a funguje skvěle, ačkoli se liší od kódu-38 v materiálech a v zoubkovaném noži, se kterým se obtížněji manipuluje.
Proč se vůbec navrhují tak drahé – „dokonalé“ – vývrtky? Designér Pan Toering napsal v emailové komunikaci s Tonim: „Měl jsem objednanou pěknou láhev něčehosi a pozoroval jsem číšníka, jak odstraňuje korek pomocí levného plastového klíče. V tuto chvíli mne napadlo, že úroveň vývrtky neodpovídá úrovni vína nebo restaurace.“
Tak začala odysea pokusu a omylu, zkoušel vzory a materiály a porovnávál zdroje. Prozkoumal vývrtky z celého světa.
„Navrhl jsem takovou, která odolá při neustálém používání po mnoho let,“ řekl. V porovnání s jinými vývrtkami, které se po čase ohnou a zničí, na kodex-38 se vztahuje doživotní záruka.
Pan Toering sestavuje každý jednotlivý kus samostatně ve své dílně. Zatím jich prý prodal 137; každý kousek si koupil sommelier a jeden spisovatel Toni Cenicola. Není jich mnoho, ale odezva byla skvělá.
„Myslím, že Laguiole a podobné výrobky z této oblasti jsou geniální, a rád bych si myslel, že
kodex-38 může sedět mezi nimi jako rovný s rovným,“ řekl. „V našem světě levných jednorázových výrobků je hezké používat něco, co bylonavrženo a provedeno bez ohledu na cenu.“
Tak až budeme doma otvírat další lahvinku, podívejme pozorněji na vývrtku. Kolikátá je už v pořadí? Je pokroucená? Ladí nám k vybrané lahvi? A dáváme si víno pro ten daný okamžik a společnost anebo jen proto, abychom něco honem rychle vypili? Tak to už patří k jinému tématu…
Mohlo by vás zajímat: