Jak se mluvilo v Ráji? Mluvil Adam hebrejsky, španělsky či welšsky?

Mnoho vědců si pokládalo otázku, jak asi zněl ten nejpůvodnější jazyk. Jak se lidé na svém samotném počátku lidství domlouvali? Jinak k tomu přistupují moderní vědci, ale hlavu si nad tímto problémem lámali lidé už mnoho století zpátky. A hlavně v souvislosti s biblí a křesťanskou věroukou tu byl jistý zájem vědět, který jazyk byl ten nejprvnější? V jaké řeči se domlouval Bůh s Adamem a Evou?

Za prvotní jazyk se často považovala hebrejština. Hodně tomu napomohla i kabala, kde má každé písmeno svůj specifický význam a jejich vzájemnou kombinací pak vznikají další významy, slova, pojmenování. Slova mají i své skryté významy opět díky kombinaci písmen. Vlastnosti dané věci se dají odhalit skrze písmena a tím je ovládat. Proto není dovoleno v hebrejštině vyslovovat jméno Boha – Jehova – nahlas, aby nedošlo k jeho ovládání.

Církev však využívala k liturgii jiné jazyky – řečtinu a latinu – a tak i ty byly církví uznány za jazyky, kterým Bůh rozumí. Přesto se našli i silní patrioti, kteří by se rádi dopátrali, že jejich jazyk je všem ostatním jazykům nadřazenější. K prvním slavným výstupům patří Irové v 7. století, kteří degradovali latinu ve prospěch welštiny. Protože ona jediná přežila zmatení jazyků, tvrdili. Německá jazyková nadřazenost byla slyšet od německé mystičky Hildegardy z Bingen v polovině 12. století a nepochybně samozřejmě od Luthera. Ale s pocity jazykové výlučnosti přišly i další národy – Poláci, Maďaři, Bretonci, Vlámové, Švédové a další.

A jiní si z toho zase uměli udělat pořádnou legraci. Anderas Kempe píše v 17. století dílo Jazyky Ráje (Die Sprachen des Paradieses), kde Bůh mluví španělsky, Adam dánsky, had francouzsky a tak dále.

A lidé se hádali a handrkovali, ale prvotní jazyk nenašli. Navíc se k tomu připojilo novověké moderní šílenství po Indii a už byl na světě další posvátný jazyk – sanskrt. Prokázala se příbuznost sanskrtu s evropskými jazyky. Navíc na světlo světa evropskému intelektuálovi a čtenáři přišly překlady prastarých indických náboženských památek, které byly podstatně obsáhlejší a starší než Homér. Hebrejština našla svého konkurenta.

Jak ale padly absolutistické systémy v Evropě, už se revoltující filozofové obraceli s vehemencí na exotickou Indii a sanskrt, aby se tak za každou cenu stavěli proti utlačované židovsko-křesťanské kultuře. Ta představovala útlak, absolutismus a myšlenkové okovy.

Poté chaosu využili němečtí nacionalisté, aby ukázali domnělou nadřazenost „árijské rasy“.

A tak ať si raní křesťané svůj původ propočítávali od Noemových synů, nakonec genetická mapa stejně ukazuje, že jazykově patříme někam do asijských stepí.

A jak to vidíte vy? Je možné ještě dneska brát vážně nějakou jazykovou nadřazenost?