Konec světa? Někdo bude možná mýt skleničky, jiný vypadat sexy. Jako obvykle.

Četli jste již úvodní článek? – Plánujete konec světa? A co spisovatelé a další umělci? Zeptali jsme se.

Ivona Březinová, spisovatelka knih pro děti a mládež

1/ Jelikož den předtím proběhne ve Fantazii 24. setkání v rámci pravidelného pořadu Ivona uvádí…a spisovatelé, ilustrátoři, redaktoři a další příznivci knih se doufám sejdou v hojném počtu, spoléhám na to, že aspoň malý konec světa 21. 12. 2012 nastane. V opačném případě bych tento den strávila u dřezu mytím skleniček.

Jinak mám ovšem k mayské kultuře velkou úctu. Doma mi na zdi visí replika onoho kalendáře, kterou jsem si před lety přivezla z cest. Občas na něj pohlédnu a říkám si: co až jednou někdo najde můj plánovací diář? Možná pak potomci usoudí, že naše dny měly čtyřicet osm hodin…

2/ Poslední dny roku určitě strávím s knihou Gabriely Futové Psia škola kocúra Červenochvosta, kterou mám do začátku ledna přeložit pro malé české čtenáře. Ale teď mě napadá, že bych si měla pospíšit, co kdyby to těm Mayům přece jen vyšlo. Do konce světa chci mít všechno hotovo.

Josef Louda, fotograf a publicista

1/ A že mi to trvalo! Až doteď jsem si myslel, že když se něco stane, že je to vždy nějaký konec, ale ono ne – pokaždé šel život dál – s každým koncem nastal nový začátek a tak dokud vnímám kolem sebe život – jsem. Vždyť smrt každého člověka je pro něho koncem světa. Za důležité pro člověka považuju tvorbu – každý se o ni snaží – pekař, zedník… Po každém tady něco zůstává. Většina z těch, co píší nějaké texty, říkají, že to je pro ně to pravé uspokojení, a tak se budu snažit žít tak, jako kdyby ten den byl pro mě posledním. Co možná nejvíc dělat to, co mám rád a přitom nemyslet na to, že zítra nebude nic. Tak vnímám i ono mayské proroctví…

2/ S knihami trávím celý svůj život – přitom čím více jich mám, tím méně soustředěně čtu. Mám je co nejblíže rukou – už i pod postelí. Stal jsem se roztěkaným, a tak někdy čtu i několik knížek najednou – podle nálady, pro klid duše, pro inspiraci… Nejdůležitější je pro mě silný příběh…

Yvona Žertová, rozhlasová režisérka a spoluautorka knih o legendárním pořadu Tobogan

1/ V pátek 21. prosince až se probudím, tak kouknu z okna a bude-li svět stále za ním, dám si dobrou snídani (snídám vždycky jako by to mělo být naposled). Pak si stoupnu před šatník a vyberu něco, v čem bych se cítila pohodlně v práci a dostatečně slavnostně v hledišti divadla Komedie. Tam totiž zamířím večer na premiéru hry NAŠE TŘÍDA. Pokud vím, má docela příznačný podtitul „Tohle byl život?“.

2/ Obávám se, že první dny dekády budu převážně nakukovat do kuchařky. Zbytek roku bude moje četba odvozena od toho, jaké knihy najdu pod stromečkem.

Alexandra Horová, výtvarná redaktorka a autorka jedinečných smaltů

1/ Nemám žádné zvláštní plány na tento den. Takže jako obvykle budu, příjemná, výkonná, invenční, flexibilní, veselá, krásná a sexy… Ostatně jako každá jiná žena.

2/ Dostala jsem právě báječný dárek, knížku Drobné perly české architektury. A protože je to moje milované téma, vyhledávat si „svoje“ perličky, tedy spíše kuriozity a zapomenuté poklady stavitelství a řemesel, budu určitě ještě potřebovat nějaký čas na to, abych se mohla z téhle po všech stránkách vydařené publikace těšit.

Blíží se Vánoce a i já budu chtít svoje blízké obdarovat knihou. V této souvislosti musím zmínit tu, které jsem měla možnost trochu pomoci na svět. Je to výběr poezie 19. století, Hrábky drábky odpadky se skvostnými ilustracemi Chrudoše Valouška, v úpravě Luboše Šedivého. Tahle knížka se dá prohlížet znova a znova a vždycky vás něčím překvapí.

Geniální nápad s koncem světa … z pohledu umělců vám přinesla Jana Semelková

A směle dál. Pokračování zde – Na konci světa vlakem do Mokropes, předstírat práci či se pustit do oslavy?

.

Foto: Archiv JaS, zdroj JS