Marina od C.R. Zafóna – temné uličky Barcelony a tajemné znamení černého motýla.

Musím se přiznat, že když se mi dostala poprvé do ruky knížka Marina od Carlose Ruize Zafóna, trošku jsem váhala s jejím přečtením. Název mne nelákal, měla jsem u sebe určité předsudky přejaté z latinsko-amerických telenovel – sic je kniha ze Španělska; neoslovila mne ani obálka knížky.

Připojte se k nám na Facebook. Hledáme fanoušky, kteří se nebojí říci svůj názor. Sledujte informace, užijte si články a soutěže.

Všechno se ale v okamžiku změnilo, jakmile jsem se do knížky začetla.

Carlos Ruiz Zafón, Marina. Nakladatelství CooBoo ve společnosti Albatros Media, a. s.. 2012.

Na krásnou literaturu jsem velmi náročná – musí mne strhnout už od prvního odstavce. A Carlos Ruiz Zafón je mistrem nejen prvního odstavce. Stylistika je úchvatná, věty jsou bohaté a poutavé, děj vás strhává, mění se: zpočátku si myslíte, že čtete romantický příběh naivního mladého muže, který se omylem připlete do života důvěřivého otce a mladé dívky. A pak se chvějete strachem, když se odkudsi berou děsy a oživlé loutky a vy ještě neznáte tajemství a Zafón vám nedá nic zadarmo. Odkrývá kousek po kousku, splete vás z cesty a pak přivede zpátky. V těchto okamžicích naleznete snad jen dva drobné předvídatelné okamžiky, jinak netušíte stránku po stránce, kam se bude příběh dále odvíjet. A zatímco na začátku se vám drobně pozvedaly koutky úst nad Oskarovou naivitou a Mariinou chytrostí a vzápětí máte po většinu knihy o své hrdiny a celou Barcelonu strach, pak to ještě není konec – v závěru vás Carlos Ruiz Zafón silně dojme; mějte po ruce kapesník, budete ho potřebovat!

Mladý chlapec se seznámí se starým Germánem a jeho dcerou, možná náhodou, možná díky své zvídavosti či hlouposti, ale hlavně odvaze vrátit se a vše uvést na pravou míru. Dívka mu ukáže své oblíbené místo, odkud vyhlíží na starý hřbitov. Pravidelně tam chodí černě zahalená žena a pokládá na jeden hrob rudou růži. Zvědavost mládí je svedla k tomu, aby neznámou ženu sledovali. Dostali se však na zvláštní nepřitažlivé místo s podivnými zavěšenými figurínami, které budily hrůzu. A to ještě netušily, jaké strasti je čekají!

Marina je velmi chytrá a velmi bledá. Do školy nechodila, vše ji naučil její otec. Zdi domu zdobí obrazy nádherné ženy. Tolik jí je Marina podobná! A jak malíř uměl dobře spodobnit nejen tvář, ale i duši oné půvabné dámy; jak dobře ji musel znát!

Carlos Ruiz Zafón je mistrem vypravěčem. Popíše vám starobylou Barcelonu, její úzké uličky, opuštěná „ubohá“ a malebná místa. Postavy mají svou  minulost, své propletence s dalšími příběhy. Můžete skládat nitku po nitce, napojovat a žít starým španělským příběhem.

Ale není to jen jih, příběh se odehrává také ve staré Praze. Začíná to posledním rokem 19. století, kdy se v pražský kanálech, kam se stahovala chudina a vyděděnci, narodí zvláštní chlapec. Není sám. Má ještě bratra, jsou dvojčata. Ale Ondřej je velmi nemocný a druhý – Michal – tuhle „osudovost“ či rozmary „Našeho Pána“ nese velmi těžce. Ztratí bratra, ztratí matku. Život jako by neměl žádný smysl, jako by byl řízený někým shora. Jeho první nadějí je lékař, který ho nalezne, jakmile vyleze ze zapáchajících kanálů na svět. Život už chlapci dává smysl, ale smrt stále odmítá přijmout. Vyroste. V génia či v šílence, v muže s dobrým srdcem nebo v nepochopenou zrůdu?

Zjistí Oskar a Marina, co jsou ty podivné loutky zač? Proč je kolem stále cítit zápach hniloby? Kdo je ona zahalená žena? K čemu jsou všude ti černí motýli? Kde končí hranice lásky a lidství a kde začíná nebezpečná hra na Boha či ďábla?

Autor má také své stránky na internetu – zde.