Háčkování: přežilo hladomory, krize, války a nezlomilo ho ani 21. století. Milují ho i úspěšní módní návrháři.

Historie háčkování

Odkud se vzalo takové krásné řemeslo, které dokáže plnit hned několik funkcí najednou? Několik smyslů současně se dokáže uháčkovaným výrobkem pokochat.

Nejprve zrak a hmat. Na specifickou vůni při práci si jistě zvykla nejedna dáma při háčkování (ale nechci ubírat šance mužům, neboť sama znám dva, kteří obstojně pletou a háčkují). Háčkované výrobky jsou krásné. Pokud se jedná o oblečení, pak i příjemné a prodyšné. Pokud háčkujete hračku, doplněk, ozdobu, mnohdy uděláte ještě někomu dalšímu radost. A hlavně – co kus, to originál.

Pokud budete pátrat po historii háčkování, už na samém počátku zjistíte, že některé zdroje se názorově liší. Česká internetová encyklopedie wikipedie tvrdí, že původ je tibetský. Když zabrouzdáte do anglicky psané wikipedia, pak dostanete obsáhlejší informace.

Lis Paludan, která je mimo jiné autorkou knihy „Háčkování: historie a technika“, tvrdí, že háčkování se vyvinulo z tradičních postupů v Arábii, Jižní Americe nebo v Číně. Ale stále nepřicházejí žádné důkazy o tom, proč právě v Evropě se háčkování stalo tolik populární.

Zmiňovali jsme se o irské krajce a jejím vzestupu od roku 1840 kvůli hladomoru (1845 – 1849). Možná právě svízelná historická období pozvedla celou Evropu k větší popularitě. Nicméně, proč ne jiné kontinenty?

Poprvé se písemné prameny zmiňují o háčkování v 19. století. Jistá Lady Elizabeth Grant, která žila v letech 1797 – 1830 na ně odkazuje ve svých pamětech. První vzory na háčkování se objevily v holandském časopise v roce 1824 a těsně před půlkou 19. století rostou – sic poskrovnu, ale přesto – další publikace, které ukazují techniku a vzory pro domácí háčkování.

Od obyčejných háčků, které byly jen z korku ohnuté na konci, byly později pro „lepší“ dámy k dostání háčky ze stříbra, mosazi, oceli, slonovinové kosti a dalších materiálů.

Na začátku 20. století zejména na britském královském dvoře chtěli mít šlechtici značně komplikované háčkované krajky. Honosnost vzorů, barev a komplikovanosti povadla s koncem první světové války. Vznikly jakési zjednodušené verze. Až po druhé světové válce se znovu obnovil zájem o háčkování a další domácí řemesla. Boom nastal zejména ve Spojených státech, kde domácí hospodyňky chtěly mít doma uháčkované snad úplně všechno.

Do 21. století se však šlo háčkování ztuha. Zájem už nebyl tak velký. Přesto mnohé ženy se k něm dnes navracejí. A jsou mezi nimi i ty, které nikdy předtím neháčkovaly, a ani jejich maminky za svého mládí či dětství k němu nepřilnuly. Touha po originalitě a také umu něco samostatně zvládnout nadchnula mnoho žen na celém světě. Internet nabízí řadu možností, jak si „vygooglovat“ postupy, triky, aniž by člověk někdy zarputile musel otravovat své postarší příbuzenstvo.

Háčkování oslovilo i módní návrháře. Např. Christopher Kane představil svou podzimní kolekci pro rok 2011 právě háčkovanými vzory.

Velikosti háčků:

Číslování hliníkových a umělohmotných háčků (zdroj: rucniprace.cz)

Číslování ocelových háčků:

Pokud budete užívat překladů z britské nebo americké literatury či médií, může se číslování od našeho lišit.

Základním háčkem ve Velké Británii je průměr 2 mm, který značí číslem 1. U drobnějších háčků se číslování zvyšuje.

Pro představu přibližně pro ocelové háčky

0, 6 mm – (Britské) č. 6, (USA) č. 14

0,75 mm – (Britské) č. 5, (USA) č. 13

1,25 mm – (Britské) č. 3, (USA) č. 10

1,5 mm – (Britské) č. 2 ½, (USA) č. 8

1,75 mm – (Britské) č. 2, (USA) č. 6

2 mm – (Britské) č. 1, (USA) č. 4.

Často u objemnějších háčků se v britském značení zvyšuje počet nul (00, 000). Ve Spojených státech je 2,5 mm č. 1 a 3 mm číslo 0.

Hliníkové nebo plastové jsou značeny ve Spojených státech písmeny: 2,25 mm = B, 2,5 mm = C, 3 mm = D, 3,5 mm = E, 5 mm = H, 5,5 mm = I a tak dále.

V britském značení startujeme u plastových či hliníkových háčků opět na velikosti 2mm s označením 14.

2,25 mm = 13, 3 mm= 11, 4 mm = 8, 6 mm = 4, 7 mm = 2, 8 mm = 1 a 10 mm = 0 (v USA písmeno N)